Něco ke třem stovkám fanoušků temné metalové hudby se toho večera v Plzni představily dvě kapely, z nichž každá patří ve svém ranku k absolutní špičce. Brněnská legenda ROOT, která si v průběhu své téměř 20-tileté dráhy vybudovala na tuzemské scéně neotřesitelné postavení mezi metalovými černokněžníky, zároveň v zahraničí stále platí za undergroundový předvoj toho, co právě portugalští MOONSPELL před léty vynesli na zlatý piedestal evropské dark metalové scény.

Zhruba v 8 hodin tedy zahájili svůj program tuzemští ROOT. Kapela vedená Big Bossem se toho večera představila v sestavě s novým kytaristou Poisonem, který před nedávnem nahradil dlouholetého strunotepce Blackieho. A právě zvuk kytar byl u ROOT naprosto špičkový. I když rytmická sekce byla také znamenitě nazvučena a skladby díky ní byly výtečně natlakované, právě zvuk kytar považuji u ROOT za zásadní. Holohlavé řeznické komando to do nás intenzivně pralo od první skladby a přesné sekané riffy udávaly barvu celého koncertního setu. Tu a tam se kytarista Ashok zaskvěl nějakým tím krkolomným sólem , ale v podstatě byl koncert postaven na neúnavné riffopalbě. Těžiště celého vystoupení obstaraly skladby z posledních 3-4 alb, tedy od „Kargeras“ po „Madness Of The Graves“. V písni „Salamandra“ si přišel s Big Bossem na podium zazpívat duet i frontman MOONSPELL Fernando Ribeiro. V závěru vystoupení ROOT pak zazněly dokonce i dvě skladby z památného debutu „Zjevení“, přičemž ta první byla věnována Satanovi, zatímco ve druhé, titulní věci alba, jsme se dozvěděli, že „…ráno byli nalezeni manželé již mrtví…“ a sice „…jak zamřeli to už nikdo neví …“ (a Big Boss v textu pokračoval „…kromě mě“ doprovázeje to jidášským smíchem). Asi po hodině tedy ROOT uvolnili podium hlavním hvězdám večera - portugalským MOONSPELL.

Po krátké pauze, kdy byla bleskově odklizena aparatura předskokanů, se v sále opět setmělo. Vystoupení portugalských vlkodlaků zahájilo tajemné klávesové intro, po kterém se MOONSPELL vřítili vstříc svým fans úvodní skladbou „In And Above Men“, z jejich dosud poslední desky „The Antidote“. Od prvního okamžiku nám MOONSPELL dávali jasně najevo, jaký směr nabrala v posledním období jejich tvorba – byli totiž v průběhu celého koncertu o poznání tvrdší než na deskách. Celý koncertní set se skládal výhradně ze skladeb z prvních dvou ryze metalových alb „Wolfheart“ a „Irreligious“ a zároveň poslední nesmlouvavé černi - „The Antidote“. Klávesák Pedro Paixao zaměnil v několika skladbách keyboardy za doprovodnou kytaru, takže zvuk v určitých momentach doznal ještě o něco větší hustoty. Na rozdíl od ROOT byl však sound MOONSPELL mírně přebuzený, takže Fernandův hlas se v celé té mase občas ztrácel. Druhou skladbou, ve které dav pod pódiem už bezstarostně řádil, byla „From Lowering Skies“, taktéž z alba „The Antidote“. Skladby z této desky nadále pokračovaly, přičemž byly přerušeny jen dvojicí transylvánských hymnů, s nimiž je spjata slavná historie MOONSPELL – a sice energickou „Alma Mater“ a tajemnou na klávesách postavenou „Vampirií“. Základní set pak zakončily dvě stěžejní věci z průlomové dvojky „Irreligious“ a sice „Mephisto“ a monumentální „Full Moon Madness“. Skladbu „Full Moon Madness“ považuji za vrchol celého koncertu, konkrétně pak nádherné kytarové sólo Ricarda Amorima v jejím převalujícím se závěru. V přídavku se dostalo i na hitovku číslo jedna „Opium“, v zápětí následovanou skladbou „Awake“. Po ní ještě ochutnávka z debutového mini „Under The Moonspell“, ve které Fernando vyburcovával už tak značně živý dav pod pódiem. Celý koncert zakončila „Capricorn At Her Feet“, taktéž jako vlastně většina skladeb toho večera z poslední řadovky „The Antidote“. Velmi povedený koncert s atmosférou a masivním zvukem který ukázal kapelu přiklánějící se k tvrdosti. Jedinou slabinu tak vidím v úplné ignoraci mých dvou nejoblíbenějších alb od MOONSPELL a sice „Sin/Pecado“ a „The Butterfly Effect“. Vypadá to tedy, že svěžím experimentům s elektronikou v případě této kapely již odzvonilo. Jejich volba.

Fotografie: Manzeta, převzaty ze serveru www.letmo.net